PRVOTŘÍDNÍ PÉČE

Co může homeopatie nabídnout?

  Homeopatie
Homeopatie- je léčebný systém, kdy nemoc je léčena prostředky, které u zdravého jedince vyvolávají symptomy pacienta (stejné je léčeno stejným). Tyto prostředky - zvané homeopatické léky, jsou podávány v nízkých potencích a podporují imunitní odpověď nemocného organismu a nastolují léčivý proces. Řeší obtíže (také chronické, které organismus není schopen řešit s pomocí alopatické medicíny, která tyto stavy považuje za neléčitelné). Léčebný efekt je některými skeptiky vysvětlován, jako placebo-efekt, ale jak je možné vysvětlit terapeutický úspěch homeopatie u malých dětí a zvířat, kde je jen stěží možné doufat ve víru pacienta!
 
  Použití klasické medicíny a homeopatie
 
Klasická medicína a homeopatie nemohou být protiklady, jsou-li respektovány indikace a hranice té či oné terapie. Terapie klasické medicíny má těžiště především v akutní medicíně, tzn. zvládnutí život ohrožujících stavů, např. srdeční infarkt a léčba na oddělení intenzivní péče, v chirurgickém sektoru (různé druhy operací). Zkušenost nás však naučila, že homeopatická terapie může být úspěšně indikována právě u chronických onemocnění, tam, kde je klasická medicína často dlouhodobě bezmocná, například u revmatických onemocnění, alergií apod.
Homeopatie je léčebná metoda jak pro děti, tak pro dospělé. Umožňuje odstranit velké množství potíží, které Vás každodenně trápí. Od bolesti hlavy, alergií až po bolesti zad a různých psychických problémů. Homeopatie je také úspěšná při řešení akutních potíží, například u úrazů zrychluje hojení, u poštípání hmyzem odstraňuje svědění a otok, ale také mnoho dalších indikací o kterých rozhoduje homeopat. Léčení je založeno na podobnosti a umožňuje rozšířit diagnostické i terapeutické možnosti pro úplné vyléčení pacienta.
 
 Vznik homeopatie, principy
1.  Principy homeopatie

2. Účinnost infinitezimálně ředěných látek na organismus a psychiku

3. Potencování, dynamizace

4. Konstituční lék

5. Teorie chronické nemoci

  

       Zakladatelem homeopatie je Samuel Hahnemann (1855 -  1943), německý lékař a chemik, žijící v době venepunkcí, projímadel a klysmat. Hahnemann tehdy užíval chininovou kůru, která se tehdy běžně podávala proti horečce (a později se z ní vyráběl chinin k léčení malarie) a pozoroval, co se děje. Zjistil, že má příznaky podobné těm, které se vyskytují při nemocech, které byly tou chininovou kůrou léčeny . Zajímalo ho, jak je možné, že látka, která u něj ( zdravého jedince) vyvolala chorobné příznaky může tyto příznaky u nemocného vyléčit ? Zde vznikla geniální myšlenka, že látky, které způsobují u zdravého člověka poruchy a potíže mohly by u nemocného člověka tyto obtíže vyléčit. Uvažoval, že když je to možné s chininem, mohlo by to být možné i s jinými látkami. Začal experimentovat a hledat odpověď. Zkoušel na sobě, své rodině, se svými spolupracovníky (arsen, olovo, strychnin, náprstník- digitalis. . . . ) Zaznamenávali všechny účinky, které podané látky v zdravém organismu vyvolávaly a zároveň Hahnemann léčil pacienty látkami, jejichž účinky ověřovali na zdravých jedincích- Tak se zrodila homeopatie - léčba podobných příznaků. . . . Zde tedy formuloval prvou zásadu:
 
 
 Princip podobnosti
 
Vyvodil tedy závěr : podobné nechť je léčeno podobným, tedy similia similibus curantur. Toto je obsaženo i v řeckém názvu- homeo=stejný pathos=nemoc Až do té doby platilo  opačné má býti léčeno opačným. Akademická medicina uvažuje ve většině případů alopaticky, chce vyléčit na podkladě protikladu, to však odporuje zákonu světa, odpor plodí vždy odpor . Již Paracelsus tvrdil" v žádném případě nelze nemoc vyléčit per contraria (odporem pomocí protichůdných prostředků). "Tedy v době Hahnemanna v alopatické medicině na průjem se dávaly léky proti průjmu, v homeopatii to je úplně opačné- při průjmu dáváte homeopatický lék, který u zdravých lidí průjem by vyvolal, ale u nemocných lidí s průjmy ten průjem tím lékem právě zastaví. Například   "Kýchavice bílá (Veratrum album)vyvolává v nehomeopatických dávkách u zdravého jedince zánět žaludku a střev se silnými průjmy, zvacením. (přitom již Hippokrates používal kýchavici k léčení cholery). Například Rulík zlomocný (Atropa belladona) obsahuje alkaloidy atropin a hyoscyamin a v nehomeopatických dávkách způsobuje známou otravu rulíkem s agitovaností centrální nerové soustavy, horečkou, tachykardií (zrychlenou srdeční činností), pocením, zčervenáním. Přitom homeopatikum Belladona můžeme užít k léčení symptomů podobným těm, které se vyskytly při otravě rulíkem- tedy například při horečnatém onemocnění s agitovaností, neklidem, zčervenáním v obličeji.

          Podle názoru homeopatů, pokud léčíme nemocného alopaticky (opačně- tedy odporem), pak nemoci jsou potlačovány (suprimovány) a homeopaté soudí, že při potlačení povrchního projevu ( třeba potlačením rýmy, průjmy, vyrážky) se nemoc pak projeví postižením důležitějších orgánů (asthma, vředová choroba, rakovina).

         Při dalších pokusech pak Hahnemann prokázal, že čím se pokusné látky podávají koncentrovanější, tím jsou příznaky méně individuální a začal léky zřeďovat- vyvinul zvláštní způsob ředění, následovaný jejich protřepáváním - dynamisací. Tuto formu přípravy nazýváme potenciace léku a stanovil druhý základní princip velkého ředění látek – tedy:
 
  Účinnost infinitezimálně ředěných látek (nekonečně malých koncentrací) na organismus a psychiku.
 
Léky více naředěné a dynamisované, tedy vyšší potence léku působí hlouběji a na vyšší úrovni.

Homeopatické léky jsou připravovány
         z rostlin (heřmánek, koniklec, rulík, kýchavice bílá, tabák,
                           třapatka nachová )

         z minerálů (sůl, křemík, síra, fosfor, měď, zinek,

                              olovo, různé soli)

         z živočichů (  mravenec, hadí jedy, sepia- mořský živočich)

         z mikrobiálních a virových kultur,

         případně z patologických sekretů       

         nemocných- tyto léky označujeme jako nosody.

Výčet homeopatických léků není zdaleka konečný, dosavadní počet se odhaduje kolem 3000 a stále se zkoušejí nové a nové léky ( čokoláda, delfiní mléko, . . . ).

 
 
 Potencování, dynamizace
       
  Všechny látky se po případné maceraci ředí alkoholem nebo jiným roztokem. Nerozpustné látky ( třeba minerály) se drtí spolu s mléčným cukrem na jemný prášek. Tato příprava probíhá podle přesných postupů, výsledný lék se pak připraví ve formě prášku nebo tekutiny. Základním roztokem je " mateční tinktura". Když vezmeme l kapku této tinktury a zředíme ji v 99 kapkách destilované vody a prudce protřepáváme  (dynamisujeme) tak získáme roztok zvaný 1 CH. Z tohoto roztoku vezmeme l kapku, smícháme s 99 kapkami destilované vody a vznikne druhé ředění 2CH/ tedy ředění l/10000. Podobným dalším ředěním získáme 3CH (1/1 000 000). Tento druh ředění nazýváme centesimální. Pokud ředíme l kapku matečního roztoku 10 kapkami destilované vody, získáme roztok zvaný l DH. Dalším ředěním pak 2 DH. . . Dalším a dalším ředěním pak získáváme potence 1000 CH nebo 1000DH a vyšší a vyšší. Lék pak označujeme např.   Arsenisum album 5CH  To znamená, že výchozí surovinou homeopatického léku byl Arsen / známý jed/ a l kapka ze základní tintury ředěna 100 kapkami vody na sílu 1CH a postupně přes 1CH, 2CH, 3CH, 4CH až k ředění 5CH. Připraveným roztokem se pak napouštějí inertní substance ( laktosa ) - nejčastěji ve formě granulí je pak lék distribuován. Další možnou přípravou léku je jiný druh přípravy, kdy se střídá vodné a pevné prostředí a výsledná potence je pak zvaná LM. Po dvanáctém ředění je již látka dle Avogadrova čísla chemicky neprokazovatelná a tento fakt je hlavní oporou odpůrců homeopatie, kteří argumentují tím, že kde není chemicky prokázaná látka, nemůže lék působit a svádějí vliv homeopatie na - placebový efekt - efekt psychotherapeutický - víru pacienta v uzdravení- autosugesci - spontánní vyhojení atd. atd. Jak ale vysvětlit působení homeopatika na kojence?? na zvířata?? Často se efekt projevuje i u lidí, kteří zahajují léčbu s tím, že jí nevěří a chtějí dokázat, že to nefunguje.

        Přes veškeré úsilí dosud nebyl prokázán vlastní mechanismus účinku. Že to funguje je známo, existence praxí tisíců homeopatů sama dosvědčuje, že jejich služby jsou vyhledávány, ale jak to funguje? Připomíná mi to zkazku ze života objevitele telegrafu Marconiho. Vysvětlení efektu homeopatického léku se předpokládá na úrovni informatiky ( paměť vody užívané při dynamisaci), na úrovni elektromagnetických polí, na úrovni imunologických informací. Nepochybně se v budoucnosti prozkoumá a dokáže působení homeopatika na úrovni buněk. Je třeba si uvědomit, že argumentace vědecká se dopouští chyby, když "míchá hrušky s jablky" a směšuje informaci a nositele informace. Jejich tvrzení, že od 12. potence není možnost chemicky prokázat původní lék je jen částí pravdy. Jako příklad použiju disketu do počítače. Když ji dám rozebrat vědcům a budu chtít vědět její složení - pak se dovím, že se skládá z bakelitu, kovových částí a magnetického media. Ale chemicky neprokážou informaci, která je zde zapsána - tedy tento článek o homeopatii. To samé nastane, dám li jim zpracovat časopis, knihu, staré egyptské tabulky. . Prokáží chemické složení ( např. celulosu, tiskařskou barvu. . . ) ale o informaci neřeknou nic. Závisí na úhlu pohledu a na schopnosti vědy v současné době tuto informaci prokázat. Informace je vždy nemateriální a vyžaduje materiální nosič - tím nosičem může být papír, disketa, dřevo. . . . V homeopatii se v průběhu dynamisace tato uvolněná informace váže na nositele, ať alkohol či mléčný cukr a proto stoupá efekt homeopatického léku s narůstající potenciací. Zde pak ani nerozhoduje, vezmeme- li jednu kuličku silně potencovaného léku nebo kuliček sto - efekt bude stejný. K informaci a přenesení tohoto článku na disketě stačí jedna disketa a nemusí těch disket být sto. Pokud chápeme toto potencování jako "zduchovění hmoty", pak pochopíme rozdíl i mezi ředěním a potencováním. Vysoké potence při nazírání homeopatickém tedy nejsou více naředěné ale jsou dynamizované, potencované a tedy velmi " silné" a působící i na psychické úrovni.

         Zde právě se objevují rozdíly mezi určitými homeopatickými školami. Já jsem zastánce konstituční homeopatie, tedy školy anglické, "Kentiánské" Tato škola se opírá o další důležitý princip a tím je:
 
 
 Teorie chronické nemoci
 
Tato teorie zvažuje, že jednotlivá onemocnění nejsou nezávislá na sobě, ale že existuje disposice k chronickému rozvíjejícímu se onemocnění, během kterého se objevují různé symptomy. Tato složitě formulovaná věta bude lépe pochopena na příkladu - například kojenec má atopický ekzem, pak rýmy, záněty horních cest dýchacích, v dalších letech pak i dolních cest dýchacích a záněty dutin, přídává se alergie na pyl, prach, roztoče, v dospělosti se objevuje asthma bronchiale, pak chronická bronchitida, s rozvojem onemocnění chronická obstrukční plicní nemoc a rozedma plic, nemocný chátrá, špatně dýchá, s přibývajícími lety se přidávají otoky, jsou známky srdečního onemocnění a nakonec nemocný zmírá na selhání srdce. Při posuzování vývoje onemocnění Kent a Hahnemann uvažovali o konstituční nemoci a  o  konstitučním léku. Pokud bychom léčili jen určité příznaky této chronické nemoci - tedy například ekzem, rýmu, zánět průdušek nebo později se zaměřili na otoky - nepostihneme organismus jako celek, ale jen jeho dílčí část a pak nikdy nemůžeme dosáhnout úplného vyléčení. Léčba dílčích příznaků je povrchnější a takto vybraný symptomatický lék není hluboce působící, trvale neovlivňuje průběh chronického onemocnění. Při tomto nazírání na rozvoj chronického onemocnění pak odstraňování jednotlivých symptomů ( které jsou často obrannou reakcí organismu) nemůže být definitivně účinné a nemůže vést k vyléčení. Určité školy prosazují resp. preferují tuto symptomatickou léčbu, která ale ve své podstatě je léčbou potlačující a má blíže spíše k potlačující léčbě alopatické. Nicméně, pokud lék na určitý příznak je vybrán symptomaticky, může se projevovat efektně a přechodně nemocnému i uleví. Známé reklamy a upoutávky na homeopatické léky typu Oscilococcinum a Paragrippe nemají daleko k reklamám na Coldrex a Paralen. Slogan "Modafen - chřipka z těla ven" je sice úderný, ale jednoznačně z mého pohledu škodlivý, dokonce Modafen může být zneužit i k výrobě drog. Cílem všech těchto reklam je získat zákazníka a zvýšit obrat farmaceutické firmy. Lze tedy konstatovat, že symptomatická léčba může být přechodně i efektní, ale trvalého vyléčení (pokud přijmeme teorii chronické nemoci) nedosáhne.

         Základem léčby nemoci ( a prevence) při léčbě chronického onemocnění je tedy konstituční lék. Pokud se nemocný dostane ke konstitučnímu homeopatovi, který se věnuje klasické homeopatii, pak je jeho nemoc v dané fázi onemocnění posuzována komplexně, homeopat se ptá na jeho příznaky od dětství, zajímá se i o jeho psychiku, celkové reakce a na základě rozboru VŠECH individuálních příznaků nemocného (mentálních, generálních i partikulárních- tedy duševních, celkových obecných , lokálních i zvláštních) pak vybere lék, který by měl zastavit postupně se zhoršující chronickou nemoc. Při léčbě chronické nemoci by vybraný lék měl být lékem konstitučním.Když totiž prozkoumáváme všechny symptomy nemocného od narození, můžeme vybrat hluboce působící chronický konstituční lék, který zabrání dalším atakám (zjitřením) chronicky probíhajícího onemocnění a pomůže odstranit zděděné i získané překážky životní síly.
Klasický konstituční homeopat neléčí symptomy,
neléčí nemoc,
ale snaží se pochopit
a léčit celého člověka.
 
  Postup při homeopatickém vyšetření
 
1. Přistoupení k případu, vyslechnutí anamnesy, zjištění, co je v nepořádku.
2. Analýza případu, hledání centrálního motivu, který se táhne případem.
3. Repertorisace
4. Studium Materia medica
5. Podání homeopatického léku
6. Reakce po léku
 
 Přistoupení k případu

         V této kapitole bych si pohovořil o důležitosti prvního kontaktu s nemocným a o informacích, které od něj získám - to vše za účelem zvolení homeopatika. Obecně jsou tři způsoby, jak si navzájem něco sdělujeme:
         l) jsou to sdělení slovní- verbální
        2) jsou to sdělení mimoslovní - nonverbální
        3) jsou to sdělení prostřednictvím činů- co děláme, jak se chováme, jak jednáme.
Není celé pravdy v tom, že slova jsou tím nejdůležitějším v rozhovoru. Mnohé si sdělujeme různými výrazy obličeje, přímým dotykem, postoji těla, pohybem rukou, gestikulací, pohledy, svrchními tony řeči, úpravou zevnějšku. Nejdůležitější pak jsou činy. Ne nadarmo Angličané mají úsloví " Action speaks louder then words" - činy mluví hlasitěji než slova. Homeopat musí poznat svého pacienta, musí ho poznat ze stránky mentální, sociální i fyzické. K tomu potřebuje hodně času. Pokud si případ neosvojí, je li např. případ příliš složitý, či nemocný mnohomluvný s těkajícími myšlenkami nebo naopak málomluvný , spěchá li pacient nebo jsou li jiné rušivé momenty během vyšetření, bude lepší neuzavírat vyšetření a pozvat nemocného k další kontrole k ujasnění případu a historie nemocného, než se ukvapit a podat chybný homeopatický lék.
          Přišla ke mně např. na vyšetření matka s dítětem, které nemohla nikam na dobu vyšetření umístit . Dítě bylo tak aktivní, živé a nezvladatelné, že nebylo možno provést vyšetření s matkou, aniž by si dítě popřípadě i vážně neublížilo, někam nespadlo, neřízlo se, něco na sebe nezvrhlo, něco nerozbilo. Muselo být stále kontrolováno kam leze, odkud skáče, co trhá a vyhazuje ze stolu. Pochopila jsem, že dítě by mohlo být Tuberculinum, že výchova tohoto dítěte je pro matku velmi náročná a bude se asi zčásti podílet na její únavě a depresi, pro níž přišla, ale na podrobné vyšetření toto zjištění bylo jistě málo. Matku jsem pak musela objednat na jiný termín a poprosit ji, aby přišla sama. Zde si uvědomíme, že je nutno vytvořit situaci, která umožní klidný rozhovor. Protože rozhovor bude muset jít do hloubky, budeme muset odstranit všechny rušivé vlivy , to znamená
1.        vytvořit důvěrné prostředí( ne vždy to musí být ordinace)
 
2.         vytvořit pohodlné sezení( nejlépe křesla)
 
3.        zavřít dveře, případně i okna, vypnout radio případně i telefon
4.        vytvořit pacientovi prostředí, v němž by nebyl rozptylován, oslňován lampou          
 
5.        poslat pryč děti, aby nerušily
 
6.        nabídnout nemocnému něco k pití, čaj, limonádu ...
 
 
 
         Je třeba naslouchat a naslouchat, neukvapit se s léčbou. Homeopatie je založená na pozorování, na vnímání nemocného v jeho celistvosti a na vcítění se do jeho stavu. Je velmi důležité citové porozumění člověku. Zde si je třeba uvědomit rozdíly ve vztahu k ostatním lidem - může to být : 
        sympatie
       antipatie 
   apatie
      empatie
 
 
Jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak by se měl chovat klasický homeopat?
 
"Někomu empaticky porozumět znamená stát na téže půdě jako on, znamená to chodit v jeho botách, vidět svět jeho očima a na vše se dívat z jeho hlediska" - P. Swets                         
 
Pravdou je, že se nám to na l00% nikdy nepodaří, ale můžeme se při dobré vůli přece jen tomuto ideálu přibližovat. Nikdy nesmím nemocného odsuzovat a jeho chování posuzovat a myslet si, že se chová neadekvátně, nerozumně, myslet si, že já bych se takto nikdy nechovala, že já mít takové dítě, tak bych ho tak nerozmazlovala a podobné jiné vlastní odsuzující soudy. Vždy se snažím oprostit od vnějších rušivých vlivů a pochopit problém nemocného, jeho rodiny a snažím se najít možnou příčinu. Anne Long říká, že ten, kdo naslouchá se pak dívá na toho druhého jako na plnohodnotného člověka a to je mu povzbuzením. Je tedy jasné, že správný homeopat se chová empaticky.

         Homeopatie je založená na pozorování, na vnímání nemocného v jeho celistvosti a na vcítění se do jeho stavu. Homeopat musí poznat svého pacienta, jeho duševní stav, emoce, musí ho poznat ze stránky mentální, sociální i fyzické. K tom potřebuje hodně času. Pokud si znalosti neosvojí, nesmí v chronickém případě předepsat nic jiného, než placebo. Jak probíhá vyšetření nového nemocného ?
1. Homeopat musí být připraven zachytit obraz nemocného jako fotografie, musí se oprostit od jiných případů a svých vlastních starostí. Nesmíme být ovlivněni prvním dojmem z pacienta. Pamatujme si tento první dojem, ale nesmíme být jím ovlivněni při dalším vyšetřování. Mnohdy se důležité informace dovíme až později, až se nemocný více otevře. Po otázce " Co Vás ke mně přivádí? Jaké máte obtíže ?" by měl homeopat převážně jen naslouchat.
 
2.Homeopat nemá nemocného přerušovat , má mu dovolit povědět příběh jeho vlastními slovy , jinak by ho mohl vyvést z míry a přijít o důležitou informaci
 
3. Musí pozorovat nemocného od prvního okamžiku - jak se chová , jaké je jeho duševní rozpoložení , jaký je jeho vztah k ostatním přítomným , jak s nimi komunikuje, sleduje jeho držení těla, vzhled a barvu kůže, oblečení, čistotu, způsob podání ruky.
 
4. Všechno, co považuje za důležité, co sám vidí a slyší od nemocného, si homeopat musí poznamenat. Je mnoho homeopatů, kteří si po souhlasu nemocného natáčejí odebírání případu na video, aby později mohli případ v klidu rozebírat .
 
5. Když nemocný skončí, povzbudí ho k další výpovědi " A co dál ? Co Vás ještě trápí ?", případně se u hodně nesdílného pacienta začně sám aktivně vyptávat.
 
6. Všechny otázky musí být kladeny tak, aby nemocný na ně musel aktivně odpovídat a neomezoval se jen na konstatování ano a ne, otázky nesmí být kladeny sugestivně a navádějícím způsobem. Pokud je lékař na stopě určitého léku, nesmí být tímto "pachem horké stopy" ovládán, neboť je to první krok k neúspěchu, protože se na tento lék zaměří a bude často ovlivňován vlatním přáním, aby to ten lék byl a bude v tomto smyslu pak často klást otázky nemocnému - ke škodě obou stran.
7. V průběhu vyšetření, někdy na začátku, někdy na konci, nemocnému vysvětlím, v čem je princip homeopatické léčby, co od ní může očekávat, dám nemocnému jasně znát, že se o jeho případ zajímám, zda bude nutná další konsultace ať s nemocným, nebo i s členy jeho rodiny, než bude stanoven lék, ke kterému celé snažení směřuje. Měl by to být lék konstituční.
 
 
Analýza případu

         Po odebrání případu následuje jeho analýza. Uvědomme si zde jeden podstatný rozdíl, a to rozdíl mezi slyšením a nasloucháním. Slyšení je fyziologická záležitost, je to schopnost zachycovat zvuky uchem, přeměňovat je na nervový vzruch a ten se vede do příslušné části mozku. Naslouchání navazuje na slyšení, je to však již záležitost psychologická - jde v něm o pochopení a porozumění toho, co je řečeno. Má li být vyřčeným slovům správně porozuměno, je třeba správného výkladu - interpretace. Interpretace toho, co slyšíme je obtížným úkolem. Komunikace je prostředek vzájemných vztahů mezi lidmi. Každé lidské chování má charakter sdělení. Člověk něco sděluje svým chováním o sobě a svém stavu. Např.do ordinace přijde člověk a mlčí. Proč mlčí? Není schopen formulovat to, co ho trápí? Mlčí proto, že se bojí, že se bude muset svěřovat se svými problémy ? Mlčí proto, že se stydí? Mlčí proto, že svým mlčením vzdoruje ? Mlčí disciplinovaně, čeká až mu budu klást otázky? To vše o nemocném něco důležitého vypovídá, je na homeopatovi, aby toto svérázné němé volání o pomoc uměl "přečíst" a uměl odpovídajícím způsobem zasáhnout. Zde jsou styčné plochy homeopatie s psychotherapií velmi blízké.

           Snažíme se pochopit, co způsobilo, že nemocný onemocněl. Snažíme se podrobit jeho vyprávění rozboru a přijít na kloub tomu, co ho dovedlo do nynějšího stavu. Situací, které to způsobily, může být mnoho a jeho reakce na ně je právě ta individuální, kterou musíme pochopit. Může to být třeba nešťastné dětství s rozvodem rodičů...výsměch spolužáků.... zneužívání.... znásilnění.... týrání manželem.... rozvod....pracovní přetížení....smrt milované osoby.... Často nemocný při různých situacích má podobné pocity, které se mu stále vrací - třeba, že se provinil.. že zanedbal svou povinnost.. že selže....že nemá dost sil....že se mu vysmívají....že si to zaslouží.... že je opuštěný....že je rozdvojený... že je pronásledován....že spáchal zlý čin...že je nevyléčitelně nemocný... Někteří homeopaté tuto celým případem táhnoucí se červenou niť nazývají "centrálním bludem". Pochopíme li tuto ústřední myšlenku, jsme na dobré cestě pak i k výběru správného léku. Je třeba naslouchat a naslouchat, neukvapit se s léčbou. Nejsem li si jista v chronickém případě vhodným lékem, raději než se ukvapit, tak nemocného pozvu k další kontrole - jednak si pak doma případ mohu v klidu repertorizovat, pročítat různé Materia Medica a připravovat doplňující otázky.
        
" Radši být v místnosti s tisíci šavlujícími muži, než s špatně indikujícím homeopatem" 
- v tomto smyslu mluví s naprostou zodpovědností a jasností
   J.T.Kent- klasik homeopatie.
 
 
 Repertorizace


         Nyní po analýze nemocného vybereme symptomy, které jsou pro něj typické. V historii i současnosti homeopaté ( Hahnemann, Kent, Phatak, Murphy a mnoho dalších ) setřiďovali symptomy nemocných do určitých skupin. Tento seznam či index symptomů nazýváme repertoriem. Repertorií je asi padesát. Namátkou jmenuji Repertorium od Kenta, Phataka, Boenninghausena, Boericka, Murphyho . Repertoria jsou sestavena podle určitých zásad. Nejznámější je Kentovo repertorium. Jsou zde různé sekce.Tak v Repertoriu nalézáme rubriky jako například Mysl, Hlava, Oči, Vidění a další ....Stolice......Spánek až po Generalie. V těchto rubrikách jsou pak další podřazené kapitoly ( například Mysl, sebevražedná disposice ) a tyto kapitoly mají další subkapitoly ( například Mysl, sebevražedná disposice, utopením nebo Mysl, sebevražedná disposice, skokem z výšky..). Obecné symptomy nebo velké rubriky jsou společné pro mnoho léků a mají podstatně menší význam než příznaky podivné, vzácné a zvláštní ( Například rubrika Úzkost je málo přínosná ( jsou zde stovky léků)oproti Úzkost, z konversace, která má jen 5 léků. Podle výskytu příznaků při zkouškách léků se pak zaznamenávalo, jak často se příznaky vyskytovaly a ohodnocovala se jejich četnost číslem l, 2, 3 . Při výběru jednotlivých rubrik upřednostňujeme MENTÁLNÍ SYMPTOMY jsou nejdůležitější, hned po nich GENERALIE ( obecné symptomy, naznačují celkovou reakci organismu , jsou to symptomy, které působí na pacienta jako na celek- jako třeba zimomřivost, zhoršení v noci , zhoršení námahou ) a nakonec PARTIKULÁRIE jsou zvláštní symptomy, které vykazují různé části pacientova těla a MODALITY těchto ( to znamná, co působí zlepšení a co zhoršení).

         V jednotlivých kapitolách je pak každému léku přiděleno určitá ohodnocení. Tedy například po zkouškách Arsenu mělo hodně testovaných osob časté stolice s krví, méně lidí mělo i stolice nazelenalé a velmi málo lidí mělo stolici bílou a proto v rubrikách :
·         Stolice, častá najdeme Arsenicum album s označením 3.
·         Stolice, krvavá najdeme Arsenicum album s označením 3
·         Stolice, zelená najdemeArsenicum album s označením 2
·         Stolice, bílá najdemeArsenicum album s označením l
          (Poznámka : v protikladu k tomu lidé, kteří testovali užívání koniklece ( Pulsatilla pratensis) často zaznamenávali po konikleci bílé stolice a tak v rubrice : Stolice, bílá najdeme lék Pulsatilla s označením 3.)
        Zpátky k Arsenu. Při zkouškách léku a i po otravách tímto Arsenem bylo hodně lidí neklidných a úzkostných a měli strach ze smrti, ale měli jen málo plačtivou náladu. Pak v rubrikách
·         Mysl, neklid nacházíme Arsenicum album s označením 3
·         Mysl, úzkost nacházíme Arsenicum album s označením 3
·         Mysl , strach ze smrti nacházíme Arsenicum album s označením 3
·         Mysl , plačtivá nálada nacházíme Arsenicum album s označením 1
         (Poznámka : v protikladu k tomu lidé, kteří testovali užívání koniklece ( Pulsatilla pratensis) udávali častý pláč a tak v rubrice : Mysl , plačtivá nálada nacházíme Pulsatillas označením 3.) Při repertoriaci pak vybíráme rubriky, které odpovídají našemu nemocnému a setřiďujeme podle četnosti výskytu léky, které se zde vyskytují. Toto je dosti úmorná práce, repertorisace trvá u složitých případů dost dlouho, i hodiny , namáhají se při tom oči( léky a číslice jsou drobně psané), je upsaná ruka. V dobách nynější rozvíjející se počítačové vybavenosti jsou už i programy pro repertorisaci na počítači ( pozor, stále ještě nevybíráme lék!!!). V této fázi jenom zvažujeme, jaké příznaky jsou pro nemocného typické a jaké tomu v řeči Repertoria odpovídají rubriky a jaké léky se v těchto rubrikách vyskytují . Počítačové programy jsou dost drahé ( desetitisíce korun) a tak stále hodně homeopatů repertorisuje ručně. Musíme si uvědomit, že repertorisace ( ať za pomoci počítače nebo ruční ) nevybírá lék, který podáme nemocnému, pouze nás upozorňuje na léky, které se v rubrikách vyskytují a které by nemocný mohl dostat. Vlastní výběr léku pak rozhoduje až studium a znalosti Materia medica- viz nížeji v textu. 

         Takže pozor !!!! Pokud homeopat před Vámi listuje knihami a Repertoriem, není to známka jeho nejistoty ale naopak, známka jeho kvalitního přístupu, neboť již jej možná napadá lék při Vašem vyprávění a dívá se, jestli je tento lék i v příslušné rubrice!!! Rubrik a léků v nich je totiž tolik, že není v lidských silách si je zapamatovat. Homeopat si samozřejmě řadu z nich pamatuje, ví nejčastější léky, které se v daných rubrikách vyskytují, ale nemůže si je pamatovat všechny, víme li, že homeopatických léků je už přes 3000. Po provedené repertorisaci dostaneme pořadí léků podle toho, jak často se vyskytovaly a v jaké hodnotě. Nyní přichází další důležitá část - a tou je porovnání léků, vyšlých v Repertoriu s obrazem léků v Materia Medica.
 
 Studium Materia Medica

        Při této činnosti posuzujeme a srovnáváme léky , které nám při repertorizaci vyšly na prvých místech s obrazy léků, jak jsou popisovány v Materia Medica . Posuzujeme, jaká je shoda mezi symptomy nemocného s popisem léku, jak je uváděn v Materia Medica. V minulosti bylo prozkoumáno mnoho léků a v současnosti se zkoušejí další a další léky. Pokud osoby léky testovaly a zapisovaly příznaky, které po lécích měli- pak mluvíme o provingu. Dalším zdrojem pro Materia Medica byly otravy - např. jedy po pozření (Arsenicum album-arsen, Plumbum-olovo, Atropa belladona- rulík, Datura stramonium - durman)...... otravy po bodnutí ( Apis mellifica- včela)....kousnutí ( Lachesis - had, ). Tedy v Materia medica nalézáme souhrny symptomů , které zkoušející osoby popisovaly nebo které byly při otravách zaznamenávány. Jedny z nejznámějších jsou :
·         Kentova Materia Medica
·         Hahnemannova Materia Medica Pura
·         Allenova Encyklopaedia of the Materia Medica
·         Clarkův Dictionary of Materia Medica
·         Testova Materia Medica
·         Boerickova homeopatická Materia Medica
·         Pulfordův Klíč k homeopatické Materii Medice
·         Singhova syntetická Materia Medica mysli ( zpracováno podle MacRepertory)
·         Julianova homeopatická Materia Medica
 
 Podání homeopatického léku

        Nyní dojde k tomu, k čemu vše směřuje- podání vlastního léku. Homeopaté , když hovoří o osobě vyšetřovaného, pak tu osobu nazývají názvem léku, který té osobě vybrali. Tak například, když mluví o dítěti, které vykazuje příznaky léku Chamomilla ( podrážděné nahněvané dítě, které mrzutě snáší bolest a nesnesitelně křičí, když se mu prořezávají zuby) - pak homeopat třeba řekne : to dítě Chamomilla bylo za dva dny dobré. Zdánlivě toto "nálepkování" protiřečí individuálnímu přístupu k nemocnému, ale ve skutečnosti to zjednodušuje komunikaci mezi homeopaty, protože to je vlastně " slang" homeopatů. Když řeknete homeopatovi, že to dítě bylo Chamomilla , hned si vybaví typický případ obrazu léku a hned mu rozumí. Pokud toto dítě má nějakou zvláštnost, něco netypického pro ten lék , o to více si pak tuto zvláštnost uvědomí ( například řeč se vede kolem Chamomilly a kolega řekne : tahle Chamomilla ti byla zvláštní, neměla to , co by měla mít - tedy jednu tvář červenou a druhou bílou, tahle měla obě červené , ale přesto celé její chování a reakce byly typické a hlavně : po léku se dítě zklidnilo a přestalo ječet a to předtím s ním rodiče nespali po několik nocí, protože se mu prořezávaly zuby. Na tomto případě vidíme, jak je důležité upřednostňovat MENTÁLNÍ symptomy nad PARTIKULÁRIEMI. I když partikulárie není přítomna, přesto lék pomůže.

         Při léčbě chronické nemoci by vybraný lék měl být lékem konstitučním.Když totiž prozkoumáváme všechny symptomy nemocného od narození, můžeme vybrat hluboce působící chronický konstituční lék, který zabrání dalším atakám (zjitřením) chronicky probíhajícího onemocnění a pomůže odstranit zděděné i získané překážky životní síly. Snažil jsme se zdůraznit to, co považuji jako zastánce "konstituční homeopatie" za nejdůležitější- musíme totiž získat pocit léku , neboť každý lék má svoji osobitost a jak říkala homeopatka dr.Wrightová, lék by měl dobrý homeopat poznat intuitivně, asi tak, jako poznáte známou osobu ve skupině lidí. Nemůže Vás pak nikdy napadnout, dát např. Arsenicum album ( který bývá elegantní, precizní a puntičkářský) lajdákovi nebo špindírovi, spíše by to v tomto případě mohl být Sulphur . I když tento přístup a cítění léku, často jen pocitu léku, je (zejména pro začátečníka) velmi nebezpečný), je to cíl, ke kterému by měli homeopaté směřovat.
 
 Reakce po léku
 
Podáním léku práce homeopata nekončí. Po podání léku je předepisující konfrontován s důležitým úkolem : rozhodnout, zdali lék byl správně vybrán. Jeden z otců- zakladatelů homeopatie , americký homeopat z minulého stoleí Constantine Hering formuloval principy, pod jakými dochází k uzdravování. Při tomto uzdravování se objevují symptomy, které se u nemocného již dříve vyskytovaly. Tyto reversní symptomy by měly v zásadě postupovat podle Heringových zákonů.
 
A. Zevnitř ven Za nejhlubší vrstvu je považována mysl, pak emoce a pak fyzické symptomy. Pokud jde o orgány, tak nejdůležitější je mozek, pak srdce... za méně důležitý orgán je považována kůže.
 
B. Shora dolů - postupně postupují od hlavy přes trup na horní končetiny a pak na dolní končetiny ( třeba u kožních onemocnění).
 
C. V obráceném časovém sledu - nejdříve se objevují symptomy nedávno proběhlé a pak se objevují symptomy starší a starší .
Příznivé známky po podání léku
 
 
U akutních nemocí - zlepšení, jestliže nemocný usne ihned a nápadně po podání léku a rovněž se cítí všeobecně lépe, a to i kdyby lokální symptomy nevykazovaly žádné zlepšení.
 
 
U chronických nemocí - homeopatické zhoršení, návrat starých symptomů, všeobecné zlepšení symptomů, objevení nových symptomů, jestli je provázeno všeobecným zlepšením.
 
 
 
U chronických nemocí je důležitější stav mysli a nálady nemocného, to znamená :
 
1.        Jestli nemocný zakouší větší stupeň komfortu.
2.        Jestli vzrůstá uklidnění a duševní pohoda.
3.        Jestli má lepší náladu.
 
Nepříznivé známky po podání léku :
 
 
 
1.        Vzrůstá diskomfort (lze interpretovat jako neklid,
            sklíčenost, zármutek, nepohoda).
2.        Je v horším, žalostnějším stavu duše, s pocitem bezmoci .
3.        Jeho chování, gesta, postoje a činnosti se projevují vzrůstajícím diskomfortem.
4.        Když se neobjeví žádná změna.
5.        Když přetrvává zhoršení.
            Co se pravděpodobně stane po podání homeopatického léku nemocnému ?
 
Obvykle nastanou 4 možnosti reakce na lék :
 
 
1.Lék nezpůsobí žádnou změnu - obvykle to znamená nesprávný lék, ale může to znamenat, že působení léku je blokováno, např. antidotuje zubní pasta s mentolem, další pokračování v užívání kofeinu ( káva, Coca Cola), trvající alopatická celková léčba, nebo nemocný nevzal lék dle instrukcí, nebo je lhář či hysterik. Znamená to, že okolnosti způsobu života interferují s léčbou nebo neb nemocný nespolehlivě referuje a odhaduje svůj stav.
- U akutních případů by podání správného léku mělo mít okamžitý výsledek, jestli tomu tak není, pak změňte lék ( pokud však nebyla vybrána špatná potence ).
 
- U chronických případů žádná reakce může znamenat, že nemocný pomalu reaguje. Nehledejte další lék a neopakujte původní, dokud si nejste jisti, že nepůsobí!
 
 
2 Lék působí léčebnou změnu a je zlepšení kondice nemocného, sledující zákon směru léčení :
 
 
 
a) Stálé rychlé zlepšování bez zhoršení - toto znamená, že
 
1.                        Lék a potence byla homeopaticky přesná.
                            Často při průměrné vitalitě.
 
2.                        Nemoc nebyla hluboce zakořeněna.
 
 
b) Krátké a prudké zhoršení symptomů, sledované rychlým zlepšením, které je obvykle dlouhého trvání. Toto často znamená, že nemocný má dobrou vitalitu. Mohou se občas vyskytnout abscesy, hnisající žlázy či nachlazení a nemělo by být do nich zasahováno. Strukturální změny nejsou ve vitálních orgánech.
 
 
c.) Zhoršení sledované návratem starých symptomů. Věnujte pozornost těmto starým symptomům, neboť jsou důležité a naznačují, že nemáte do případu zasahovat. Nemocný si je nemusí spontánně pamatovat jako staré symptomy a budete to muset prošetřit. Poznamenejte si ty staré symptomy, neboť mohou formovat základ Vaší příští preskripce, zvláště, jsou li subjektivní.
 
d)Dlouhé zhoršení sledované pomalým zlepšením - znamená, že toto byl patrně vážný případ s nízkou vitalitou, na hranici kurability. Neopakujte lék příliš brzy nebo v příliš vysoké potenci!
e) Zhoršení u individuálních symptomů trvá jasně, zatímco nemocný se sám cítí lépe. Často je sledováno starými symptomy, které se objevují v reversním (obráceném) sledu. Jdou li symptomy zvnějšku dovnitř - je to nebezpečné. Jdou li zevnitř ven - je to příznivé(viz Heringovy zákony).
 
f)Objevují se nové symptomy ( ne staré) - jestliže symptomy patří do obrazu léku, pak preskripce(předepsání) byla správná, dovoluje léku působit. Jestliže symptomy nepatří do obrazu léku a ještě případ zdokonalují, pak dovolte působení léku a symptomy si poznamenejte.
 
3.  Změna je částečně léčebná nebo se zdá léčebná
 
 
a) Zlepšení trvá normální dobu, ale objeví se nová skupina symptomů a jestliže je předepsáno na ně, zmizí v normálním čase a objeví se další nová skupina symptomů - tudíž odstraňování skupiny po skupině je neúspěšné k zastavení úpadku nemocného. Toto je vidět zejména u slabých, starých, obtížných případů.
 
 
b)Prudké zhoršení, zlepšení, které následuje, je velmi krátkého trvání, zvláště byl li podán hluboce působící lék. Pátrejte po miasmatickém bloku. Obtížný případ k léčení.
 
 
 
c)Rapidní zlepšení, ale brzy sledované zhoršením. Jestliže je lék similimem, pak máte velmi obtížný případ. Je třeba hlubokého konstitučního ( nebo miasmatického ) léku, aby bylo umožněno působení indikovaného léku. Jestliže lék pouze koresponduje povrchně, může působit pouze paliativně (částečně, ne vyléčení).
d) Fyzické symptomy se pomalu zlepšují, ale mentální se zhoršují a nemocný nepociťuje návrat zdraví. Obtížný případ. Musí být antidotován (zrušen, podáním léku).
e) Po patrném zlepšení nabere špatný směr, např. působením léku se vyléčí vřed na noze, ale je to sledováno krvácením z plic. V tomto případě lék pouze koresponduje s částí symptomů obrazu a zatlačil situaci hlouběji do důležitějších orgánů. Musí být antidotován.
f) Postupné úplné zlepšení symptomů bez zvlášť vnímané úlevy nemocným - to znamená, že vitalita je nízká a nemůže hluboce zasáhnout , aby došlo k vyléčení. Efekt je pouze paliativní.
 
g) Žádné zhoršení u případu se silnou vitalitou. Je pravděpodobné, že lék byl jen částečně podobný a nezasáhl dosti hluboko.
 
h) Žádné zhoršení u případu se slabou vitalitou. Tyto případy nejsou schopny projevit zhoršení. Nemocný by měl být pozorován, aby byly viděny nejmenší možné známky změn.
 
4.Změny vykazují vzestup morbidních elementů, nebo se zdá, že k nim dochází :
 
 
a) Dlouhodobé zhoršení sledované pomalým úpadkem - to znamená, že nemocný dostal asi příliš vysokou potenci nebo byl lék příliš často opakován a vitalita byla příliš slabá. Často u případů s jasnou patologií.
 
 
 
b)Objevují se nové symptomy, jsou důsledkem přirozeného průběhu nemoci. Obvykle to znamená, že lék byl špatně zvolen a nemá vliv na případ.
 
 
 
c) Během zhoršení se objeví nové symptomy, které poukazují na "proving"(zkoušku) léku. Toto může být důsledkem idiosynkrazie ( neobyčejně a abnormálně veliká citlivost) vlastního léku na jednotlivého nemocného ( viz 2 f) - nemocný je přecitlivělý a bude vykazovat obrazy všech léků jemu podaných. Obtížní nemocní k léčení.
 
d) Objevují se nové symptomy, nepříslušící ani k léku ani nemoci a nemocný se nezlepšuje - pak lék byl špatný. Jsou li tyto symptomy silné - antidotujte. Nejsou li prudké a silné, podívejte se po správném léku.
 
Lze tedy zevšeobecnit  :
 
 
 
1.Jestliže mentální(mysl) a generální(obecné) příznaky se zlepšují a partikulární(lokální) příznaky se zhoršují : pak akce léku je léčebná .
 
 
 
2. Jestliže mentální a generální příznaky se zhoršují a partikulární příznaky se zlepšují : pak antidotujte.
3.Jestliže mentální a generální příznaky nejsou zlepšeny a partikulární příznaky se zlepšují: pak hledejte hlubší lék.
 
 
         Někteří nemocní nejsou schopni posoudit, zda-li nastaly změny jejich zdravotního stavu, ale cílené dotazy pomohou tyto změny posoudit . To zdůrazňuje potřebu podrobné anamnézy případu. Jsou nemocní, kteří Vám budou lichotit a říkat to, co si myslí, že byste chtěli slyšet.Jiní zase budou mít velké problémy symptomy sdělit (ať nové či reversní). Proto klientům ani neříkám, jaký lék jim podávám, abych jejich symptomy neovlivnil( jsou totiž nesmírně důležité k pochopení dynamiky onemocnění - viz kapitola "Reakce po léku"). Obávám se, aby při dostupnosti homeopatické literatury nezačal nemocný "studovat" svůj lék a pak třeba při kontrole nezačal produkovat symptomy, které si přečetl. Nebo se může stát, že nebude souhlasit s podaným lékem a začne pochybovat a při homeopaticé léčbě i důvěra ve správný lék a víra v uzdravení podporují léčbu. Některé Materia Medica, například i Kentova , podávají popis léku spíše z té jeho negativní (chmurné, nemocné) stránky a nemocný, pokud nedospěl do této "depresivní"fáze pak s popisem léku nesouhlasí.Já sama, kdybych šla k homeopatovi (zatím se léčím sáma :-)),bych svůj lék vědět nechtěla, i když by mne nesmírně zajímalo, co jsem dostala :-). Málo nemocných si pamatuje podrobné detaily déle než dva týdny a tak jim radím , aby si dělali poznámky, když je nehodlám vyšetřovat příli často(zápisník).
 
Změny symptomů jsou pro posuzování případu nejdůležitější.
 
 
 První dojem v ordinaci - chování - děti

         Již při prvním kontaktu s nemocným je nutno si všímat každého detailu, neboť je tak možné si uvědomit něco, co sám nemocný nevnímá. Tento první dojem je zvlášť důležitý u dětí, neboť ty se tak nepřetvařují a chovají se spontánněji než dospělí.

         Například dítě Lycopodium se bojí cizích lidí, často zůstává v roli pozorovatele, zejména v cizím prostředí. Dítě sleduje dění v ordinaci v blízkosti matky , neboť jeho problémem číslo jedna je nedostatek sebedůvěry. Když se však s novým prostředím sžije, může popustit své touze po moci a snaze o vůdcovské postavení. Pak Vás nemůže překvapit způsob, jak dítě Lycopodium mluví se svými rodiči, vydává jim příkazy "přines mi to ", "pojď domů", zarazí Vás tón, jak malé dítě rozmlouvá s rodičem a vidíte, že normální dynamika vztahu rodič- dítě je převrácena. To je ta druhá strana typu Lycopodium, kdy se stává tyranem tam, kde si to může dovolit, kde neočekává odpor. Běda tomu, kdo se mu nepodřídí! Když je však hlučně zastrašeno a cítí, že by mohlo být přemoženo, velmi citlivě vnímá nastolenou změnu a autoritě se nevzpírá. 

         Velmi plaše a reserovaně působí dítě Natrum muriaticum. Některé klidně sedí a čte si knihu nebo časopis, často odborný, což by člověk neočekával v jeho věku. Jiný, často adolescent, celým svým postojem dává najevo, že je tady omylem, že sem nechtěl, jeho postoj, lehké nahrbení a znechucený výraz v obličeji"jakoby žvýkal shnilou višni" a jednoslabičné odpovědi jasně říkají: nechci navazovat kontakt. . Základním problémem Natrum muriaticum je navazování interpersonálních vazeb, kontaktů a vztahů- jsou to samotáři, neumí komunikovat s ostatními, přesto jim ale na mínění ostatních záleží. Jejich otázky jsou "co by řekli mému účesu?", "co by si mysleli o mé vyrážce?", jejich představa o sobě samém se hroutí a upevňuje se v nich pocit nízkého sebevědomí. Dítě může být v pohodě, pokud si hraje samo nebo s málo dětmi, ale party se děsí a straní. Strach z posměchu je u nich veliký a to je nutí být dokonalí a nenapadnutelní. Natrum muriaticum je perfekcionalista, často chodí hezky a čistě oblečen, neboť mu záleží na mínění ostatních. Často při pozorování takového dítěte nás napadne, že takový by měl být v budoucnosti partner pro naši dceru či syna.

         Dalším z plachých dětí bývá Pulsatilla. Na prvý pohled je nápadná plachost, něžnost, jemnost, bázlivost tohoto dítěte, které se vine k matce, drží se jí, opírá se o ni, neboť se samo necítí v bezpečí. Toto dítě je silně upnuté na matku, jakoby pro neviditelnou pupeční šňůru nebylo schopné nejmenší samostatnosti. Když se matka vzdálí jen na chvíli, dítě se rozpláče, ale lehce se upokojí laskavým a nežným slovem. To je typické pro typ Pulsatilla, to rychlé kolísání mezi smíchem a pláčem. Skrývá se za matku, v ruce drží svou oblíbenou plyšovou hračku (kterých má ostatně velké množství), hledí zpod obočí, neodváží se odpoutat od matky. Při pláči stačí milé polaskání, několik milých slov pronešených jemným hlasem, drobná sladkost a napětí se uvolní. Často u dítětě Pulsatilla vidíme v jednom okamžiku smích a pláč, dítě je milé , nemá dostatek iniciativy, často se dívá na matku nebo otce a čeká od nich, jaká má být ta správná odpověď. Dítě Pulsatilla je rádo hezky oblečené, převažuje ale roztomilost, různé dětské ozdůbky i u adolescentů, postrádáme onu serioznost oblečení typu Natrum muriaticum. Elegance díěte Pulsatilla je dalším z nástrojů, vedoucích k tomu, aby bylo dítě milováno a jejich vytříbený vkus není většinou vnucen rodiči, není však často schopno rozhodnout, co na sebe. Dítě Pulsatilla mění několikrát denně oblečení a žádá matku o radu. Toto pozorujeme i u dítěte Natrum muriaticum, ale důvody jsou odlišné- Natrum muriaticum si nepřeje být nápadné nebo terčem posměchu, dítě Pulsatilla se nemůže rozhodnout, v čem vypadá nejlépe.

          Dalším dítětem, které bývá fixováno na matku, je Lachesis, jeden z klíčových léků v prvých letech života. Dítě neustále pronásledují myšlenky na odloučení od matky, všechny jeho problémy se zhoršují v její nepřítomnosti, každé odloučení od matky způsobí neutišitelný pláč. Nápadná bývá u tohoto dítěte i žárlivost- působí hysterickou scenu, když se jeho matka věnuje jinému malému dítěti:" no maminko, ty jseš přece moje a to je cizí dítě, to se jí nemůžeš tolik věnovat, ona na tebe nemá žádný nárok". Dítě Lachesis bývá fyzicky neúnavné, jeho aktivita stoupá k večeru, jsou velmi živé, nepokojné, hovorné, těkají od tématu k tématu, jsou náročné, vybíravé, rády jsou středem pozornosti, nesnesou, když se mluví o někom jiném, stále na sebe soustřeďují pozornost obou rodičů.

         Když vidíme skupinu dětí, které si hrají, pak mezi vůdci této dětské "smečky" můžeme očekávat dítě Sulphur či Phosphorus.

         Dítě Phosphorus je přirozeně hravé, společenské, ochotně navazující kontakt. Dítě se rádo objímá, je přítulné, spontánní, nikomu neubližuje, snadno improvizuje a dítě si lehce zamilujete, líbí se Vám, jak je otevřené, jak snadno se nadchne, je dobromyslné a dobrosrdečné. Při radosti z nového prostředí se může rozrušit a být až neklidné, nedovede se soustředit. Dítě je jako magnet- přitahuje ostatní. Má šťastnou povahu od narození, je zábavné během pohovoru, dobře se chová, dobře se vyjadřuje, má příjemnou povahu. Je to extrovert, s kýmkoliv se dá do hovoru, vesele odpovídá, hodně toho namluví. Rádo se předvádí a touží po pochvale. Dítě má mnoho přátel, je rádo středem pozornosti, i při nemoci je otevřené a komunikativní. Během prvních chvil působí stydlivým dojmem, šeptají odpovědi, červenají se, ale to rychle přejde a projeví se jejich otevřená zvědavost a komunikativnost. Jsou emocionálně pružní, po citových ranách se lehce vzpamatovávají, snadno pláčou, nenávist neukrývají. Mají zvýšenou fantasii, mnoho strachů, strach se snadno somatisuje (nevolnost, bolesti břicha). Dítě od svého útlého dětství elegantně chodí, bývá vyšší postavy s jemnými rysy. Stále se usmívá, cítí se velmi dobře ve své kůži, nicméně za jeho nenuceností se skrývají víceré obavy- strach ze tmy, který je nutí být neustále ve společnosti jiných, bojí se bouřky, blesku, tmy, zlodějů, únosců. K jeho značné vnímavosti, znásobené citlivostí na hluk, světlo a na všechny druhy vzrušení se připojuje jejich velká fyzická přecitlivělost s jasnou únavou po námaze. Dítě Phosphorus patří nepochybně k nejsympatičtějším dětem, má šarm, kterému lze jen těžko odolat.

          Dítě, které je velmi hlasité, hlučné, náruživé ve hře by mohlo být Medorrhinumči Tuberculinum. Medorrhinum snadno navazuje kontakt, ale jeho přímost je až příliš nápadná a extremní, dítě tyká lékaři, stále spěchá, mluví překotně a rychle, nadbytek energie je obrovský. Dítě nevydrží v klidu sedět, bývá až divoké, neumí se soustředit, jeho energie často končí v hádkách a rvačkách, kdy dítě nemilosrdně bije nejen přátele a sourozence, ale i rodiče. Ráno vstává mrzuté, ale postupně se zlepšuje nálada v průběhu dne a kulminující radost vrcholí večer, kdy děcko odmítá spát. Dítě bývá nepořádné, hrubé, kruté, násilí rádo jak provozuje, tak pozoruje. Chce být šefem, nesnáší nesouhlas, pokud je trestáno, stav se jenom zhorší, dokáže být zlé. Jeho hry jsou náruživé, hlučné , neustále vřeští. Tito energičtí jedinci mají " jiskru v oku" a snadno navazují kontakt, bez problémů se seznamují s naprostými cizinci a baví se na libovolné téma. Odpovídají bez váhaní na otázky a snadno se vzdalují původnímu tematu. Uspěchané jednání často svědčí o nadměrné vitalitě, tento nadbytek energie může vést až ke stavu, kdy dítě je neudržitelné- nohy se neustále kývají nahoru a dolů, nedokáží posedět v klidu, každý zvuk odlákává jejich pozornost, která těká, bývají neposedné až divoké. Čím více mají energie, tím více jsou uspěchané, netrpělivé a nezvladatelné. Jsou od přírody nepořádníci, čímž je můžeme zaměnit s hyperaktivním Sulphurem, neboť tyto léky mají hodně společného- pro Medorrhinumjsou nápadné extremy, pro Sulphur spíše stálá energetická hladina.

         Dítě Sulphur má dobrou barvu pleti, rty a uši červené, oči podrážděné, je plné života, veselé, aktivní, nezávislé, často bývá obesní, protože dobře a hodně jí. Nerado se myje a koupá( zejména teplá koupel mu vadí), mívá svědění a vyrážky. Hodně se potí, často chodí lehce oblečeno nebo se svléká, zapáchá potem. Často si vyslouží pověst nepořádného dítěte i přes úsilí celé rodiny- nic to však neovlivní jeho dobrou náladu a elán.

         Rozruch v ordinaci může působit i další bouřlivé dítě- Tuberculinum . Dítě má rádo pohyb, kolektiv, změnu, zbožnuje cestování a stěhování. Uspokojuje se i se stěhováním věcí, nábytku, během vyšetření" zbourá ordinaci", rozmontuje zásuvky, vše z nich vyháže na zem, ale stále je nespokojeno a činnosti stále mění . Důležitou známkou chování dítěte je neklid, touží po změně posice, často s oblibou poskakují, rychle se pohybují, listují knihami, sedají na všechny židle, běhají stále rychleji a rychleji po místnostech. Dítě je velmi hlučné, všeho se dotýká a postupně se stává divočejší a divočejší až nakonec není schopno se kontrolovat. U dítěte se snadno projeví destruktivnost, záchvaty zuřivosti, tluče hlavou o zem, napadne i rodiče. Dítě bývá tvrdohlavé, odmítá přijímat příkazy od jiných, je až zuřivé a odpovídá stejným způsobem, jak je s ním zacháceno- když je strčeno, strčí také, když je udeřeno, udeří také, tluče okolí kvůli malichernostem, napadne, bije i rodiče, kope do nich, pokud mu není vyhověno.

         Dalším trdohlavým dítětem je Calcarea carbonica. U těchto dětí, které jsou často baculaté, bledé a hodně se potí, vidíme často určitou opožděnost- později zdvihají hlavičku, později chodí, později mluví, mají opožděnou dentici, všeobecně je to dítě, kterému trvá všechno trochu déle. Tato opožděnost je podobná léku Baryta carbonica, jsou však přece jenom rozdíly- u dítěte Calcarea carbonica je pro toto zpomalení vývoje důvod: lepší porozumění a vstřebávání nových informací, které si pak déle udržuje, na rozdíl od Baryta carbonica, kde tato zjevná retardace není pod kontrolou dítěte. Pomalu chápou, což je patrno při různých příležitostech. Děti brzy zjistí, že jsou pomalejší, než jejich vrstevníci, což často vede k posměchu. Aby se posměchu vyvarovali, stávají se samotářskými a nevyhledávají přátelství. Je to podobné, jako u Natrum muriaticum, není to však způsobeno jejich zármutkem či neschopností navazovat kontakty, ale tím, že se spoléhají samy na sebe. Děti jsou opatrné a konservativní, dlouho si zvykají na nové hračky, potřebují mít hodně času, aby si na nové věci zvykly. Typické je, že jakmile si něco umíní, tak s nimi nic nehne. Tato svéhlavost je typická pro dítě Calcarea carbonica, jde o vrozenou disposici a nelze násilím trvat na tom, aby dítě např. přerušilo započatou činnost. Pro dítě je jednodušší vybít všechnu energii , aby dokončilo a prosadilo to co chce, než to nedokončit. Jakmile něco nedokončí ve svém rytmu , pořád na to myslí a necítí se dobře. Je to někdy komplikované tím, že dítě je často málomluvné a rodiče netuší, co se vlastně děje. Umíněnost svědčí o silném charakteru dítěte. Dítě se dívá přímo z očí do očí lékaře s energickým a nebojácným pohledem, čímž se liší od stydlivého Lycopodium či Pulsatilla. Dítě Calcarea carbonica je od přírody nezávislé, je schopno si hrát samo, v ordinaci se pohybuje přirozeně, všechno zkoumá a prohlíží, dovede se soustředit na svůj problém a nevnímá nic jiného. Když se rozhodne odejít, tak odchází, chytne rodiče za ruku a jde. Není to ale ta nadvláda nad rodičem, jako vidíme u dítěte Lycopodium, ale je to ta umíněnost dítěte Calcarea carbonica, které se rozhodlo odejít. Dalším charakteristickým znakem léku může být smutek a vážnost, zejm. u adolescentů, kteří mohou odpovídat jednoslabičně a monotonně nebo sdělují rodičům, že chtějí teď hned odejít. Jsou v tom podobní Natrum muriaticum, ale není v tom tak hluboký smutek a žal, ale spíše urputnost a odpor odpovídat.
 
 
 Vzhled nemocného

         Nemocný o sobě hodně prozradí, aniž promluví, již jeho vzhled hodně napovídá. I když všechno, tak jak tomu je v homeopatii, nemusí být pravda a často popisované léky jsou jen karikaturami skutečných lidí. Rozvážně oblečený, spíše klasicky, bez velké originality, by mohl být Calcarea carbonica. Sedá si klidně, sedí vzpříma, neodbíhá od tématu, pozorně naslouchá. Gesta jsou rozvážná, fyzicky je plnoštíhlá, končetiny kratší, hrudník široký, prsty silnější. Mluvíme o hranatém jedinci v kulatém těle. Velmi se potí, jsou cítit nakysle, jsou zimomřiví. Jsou boubelatí, vypadají zdravě, ale zdání klame.

         Jedinec typu Lycopodium (častěji pán) vypadá starší na svůj věk, pohled a oči jsou mladické, je živá mimika v obličeji, široká vráska na jedné tváři prozrazuje obtíže se zažívacím orgánem, vlasy šedivějí a předčasně padají. Bývá štíhlý v horní polovině těla a mívá bříško. Svalstvo je slabě vyvinuté. Na pravé končetině bývají varixy. ; Paní Lycopodium bývá často blondýna či s kaštanovými vlasy, trochu podobná paní Pulsatilla, avšak v rezolutním podání.

         Pulsatilla je jedinec světlovlasý s modrýma očima s falešnou plethorou, kůže je mramorovaného vzhledu, za níž je zodpovědná periferní venosní stasa(mramorování ), která je nejnápadnější na rukou, nohou a v oblasti kolen (erytrocyanosa), v chladném prostředí má sklon k omrzlinám. Lehce u ní dochází k překrvení obličeje. Obléká se do pastelových barev, ženy často nosí drobné dětské šperky. Jde nejčastěji o dívky v období kolem puberty, ženy, muže či chlapce, kteří nemají mužný vzhled. Muž Pulsatilla mívá často knírek. Snadno se rozechvějí zimou i přes příznačnou obavu z tepla a touze po studeném vzduchu. Málo pijí.

         Velkou žízen naopak má jedinec typu Natrum muriaticum- často je to dítě, adolescent nebo mladý dospělý. Je hubený, zimomřivý, kůže je suchá, pleť nebývá hezká, v obličeji často olejovitá, lesklá, s akne nebo ekzemem na přechodu do vlasaté části hlavy. Rty jsou suché, popraskané, často je puklý ret, při nachlazení s opary, jazyk má depapilované okrsky a má charakter "zeměpisné mapy" Chodí mírně nakloněný dopředu, má lehce ohnutá záda, ženy plochou hrud#, za což se stydí, jsou vpadlá ramena a nápadný je důlek u klíčních kostí. Mívá hubený krk. Když je klidný , je kůže bledá, když se vzruší, zardívá se a vypadá jako Phosphorus. Když zardění odezní, je zase bledý, jako mastný. Vlasy jsou hrubé, mastné. Nehty jsou okousané (úzkost), pod nehty vidíme bílé skvrny. Pohybuje se cílevědomě, rychle, jakoby se chtěl někam dostat. Zhoršuje se v teplé místnosti.

         Phosphorus je vysoký, štíhlý, elegantní s dlouhými jemnými údy a pružnými klouby. Ruce jsou štíhlé, prsty dlouhé, bílé tečky na nehtech svědčí pro poruchy mineralisace(Silicea, Natrum muriaticum). Obličej je oválný, vyzařuje rovnováhu, hrud je plochá s mírným nahrbením v důsledku kyfosy mezi 4. - 5. hrudním obratlem. Inteligentní bystří lidé s lesklými vlasy. Jsou elegantní, mají vkus, příjemně se chovají. Mají jemnou kůži, která rychle zčervená. Kůže není vlhká, ale potí se, když je nervosní nebo po cvičení. Hodně pijí, mají rádi studené nápoje i přes jejich zimomřivost. Elegance se projevuje v harmonických pohybech, v příjemném způsobu podání ruky, jak si sedají. Ženy jsou krásné, aniž by to vědomě dělaly. Elegance spočívá i ve způsobu vyjadřování, naslouchání, odpovídání na různé otázky. Při rozhovoru se k Vám snaží přiblížit, pochopit Vás, vzít Vás za ruku, když Vás chce přesvědčit. To je ta světlá stránka typu Phosphorus.

         Paní Sepia bývá hubená, snědá s hnědavými skvrnami v oblasti kořene nosu a okolí očí (vzhledu "motýlích křídel"), oči jsou hnědé či černé, tváře převislé, horní ret diskretně porostlý jemnými černými chloupky. Vzhled je přísný, strohý, sedí se zkříženýma nohama, neboť vyhledává pozici, která ulevuje tlaku a pocitu tíhy v malé pánvi.

         Silicea působí dojmem slabosti, " klas, který se ohýbá pro slabé stéblo", "dům, jemuž chybí základy", obličej je bledý , často s kruhy pod očima, obličej je trojúhelníkovitý, jsou výrazné čelní hrboly, často nosí klobouk. Ruce ztvrdlé a rozpraskané s přerostlými nehty, bílé tečky pod nehty, kůže často hnisá. Je teple oděn i když je horko, protože je mimořádně zimomřivý a bojí se nachladnutí. Bývá málo pečlivý stran osobní hygieny . Kůže je často zvláštním způsobem průhledná, jako byste viděli skrz ni. Často velká hlava a drobné tělo.

         Menší důraz na osobní čistotu a upravenost vídáváme u jedince typu Sulphur. Ten neklade důraz na podrobnosti v oblečení, najdeme určitý detail, který svědčí pro typ Sulphur- něco na něm nesedí, např. neladící ponožky, vázanka nakřivo, díra na ponožce, špinavé boty, skvrna na košili, špinavé spodní kalhotky- a toto i u dam z "lepší společnosti". Častěji je otylý, ale může být i hubený, je brunátný, obraz bonvivána, lehce se potí v obličeji, na křídlech nosu i v obočí jsou kousíčky deskvamované kůže, která bývá mastná. Vlasy bývají dlouhé. Nápadné je červené zbarvení tělesných otvorů (rty, konečník, nosní dírky, oční víčka). Typ Sulphur si sedne kamkoliv, hlavně tak, že je mu to příjemné, třeba i na stůl k lékaři, kde mu s milým úsměvem odsune složku papírů. Protože je mu horko, má rád lehké oblečení, vyhrnuje si rukávy, děti rády chodí bosky. Chodí dlouho ve stejném oblečení, ale protože má špatnou termoregulaci, lehce pak nachladne. Nevydrží dlouho stát, nemyje se, zapáchá, je nemotorný, neupravený. Jak cítíte, toto už jsou vystupňované charakteristiky uvedeného jedince, tak jak byly uváděny v dřívějších homeopatických knihách, kdy byl popisován jako " hubený dyspeptik" nebo pro jeho tednenci k filosofování jako "filosof v hadrech".

         Nápadně oblečena, přehnaně nalíčena s hodně šperků přichází paní Platina. Bývá hnědovlasá, oči hnědé. Pečuje velmi o svůj obraz - až přehnaně. Na oblečení značkového typu různé insignie, je jich moc, až to hraničí s nevkusem. Dává nám najevo svým vystupováním pocit nadřazenosti, je netrpělivá. Nesnese omezování, což se týká i oblečení, žádné roláky a úzké sukně (toto i u paní Lachesis ), ale má ležerní volný extravagantní oděv, je výrazný sexappeal. Někdy se obklopuje " uměleckou aurou" a zahaluje se "pláštíkem tajemství". Sedá si stranou lidí a vyzařuje z ní povýšenost vůči okolí.

         Hodně zlatých předmětů najdeme i u jedince Aurum- ten se pohybuje hlučně, mluví nahlas, dělá vše pro to, aby si ho lidé všimli. Má často černé oči a tmavé husté vlasy nebo naopak holou lebku na důkaz své silné osobnosti. Oblečení je často originální, bohemská vázanka, sametové obleky. Má krásnou barvu pleti a dobře se opaluje. Jejich pohled je hřejivý, nicméně s trochou nejistoty. Má hlas tribuna, důstojný, leckdy je i tělesně zdatný, což mu umožňuje se prosadit. Bývá to leader, vůdce davu.

         Velmi pečlivě oblečen přichází Arsenicum album. Tito lidé jsou velmi pořádní, nejpořádnější ze všech léků, což se projeví i na jejich vzhledu, jsou elegantní i při chudobě. Ve starších homeopatiích měli označení "třtina se zlatou hlavou" ( třtina proto, že jsou výrazně zimomřiví a trpí i velkými úzkostmi a strachem), "pán se zlatou hůlkou", "Mrs. Tidy", bývají přirovnáváni k anglickým gentlemanům a čistokrevným koním.

         Mnohomluvný nemocný v ordinaci, těkající od tématu k tematu, často nezastavitelný, živě gestikulující by mohla být Lachesis. Zkušený homeopat si pak později zve tohoto nemocného na kontrolu ráno, kdy je typ Lachesis nemluvný (známé je doporučení : nesnídej s léky Lachesis, >i> Lycopodiuma Nux vomica). Lachesis je lék ženství a je to levostranný lék ( onemocnění probíhají vlevo nebo zleva doprava). Pro velkou přecitlivělost kůže nesnesou těsné oblečení, šály, roláky, u jednoho mého nemocného bylo vodítkem léku to, že nesnesl hodinky na ruce, měl je v kapse a kravatu, kterou musel nosit ze společenských důvodů, měl povolenou. Mívá zelené oči, obličej je zarudlý, tučný, trudovitý, rty a nos tmavočervené až fialové, vlasy husté a brzy šedivějí. Často má malé vrásky mezi horním rtem a nosem. Mívá křečové žíly vlevo, často se jí dělají modřiny. Pro jedince Nux vomica není typický vzhled, spíše se prozradí svým chováním- je netrpělivý, vznětlivý, agresivní, stále spěchá, neustále se něčím stimuluje- ať pitím kávy, kouřením, jídlem či medikamenty. Chová se nepřirozeně, nesnášenlivě, je aktivní a nekritizovatelný...
 
 
 
 
 
 
 
07.10.2007 10:26:25
francovamartina
Bc. F r a n c o v á M a r t i n a, cert. MDT
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one